Prokřehlá

C 
         Ami      F              C 
Stín masívům dají mraky jasných dnů, 
          Ami        F          G 
pád v rozletu říká, Věř a pokračuj! 
     C         G           Ami           F 
Kdekomu vrátí dech, vrátí skromnost vrtochům, 
G           D     add9         C                       D 
 přítokům, přese spěch, staví hráze vší moudrostí proroků. 
 
F G F G  C 
 
 
Zdí puklina její souměr utíná. 
Svět usíná, pro víru jen lidi umíraj. 
Do očí nejmenších vkládá radost, klid a smír, 
od prahu konejší, hlídá spánek, jemná ruka mateří. 
       F       G 
jemná ruka mateří.. 
 
       C        Ami    F          G 
Prokřehlá duše, ta, co války nezastaví, 
      C      Ami             F           G 
její zpívání zůstává, i když tóny hlasy znaví. 
C          G           Ami        F 
Prokřehlá duše ptá se, možná se i bojí, 
             C           G              C 
že neobstojí úskalím, co za války nestojí. 
 
Jen člověk sám předstírá svůj sebeklam, 
sám neví kam, má poskládat svůj chrám. 
Pak únava dosedá – na mě, na zem, já dál sním. 
Dávno jsem pochopil, že ve víře má hlavní slovo smír. 
 
že ve víře má hlavní slovo mír.. 
 
Prokřehlá duše, ta, co války nezastaví, 
její zpívání zůstává, i když tóny hlasy znaví. 
Prokřehlá duše ptá se, možná se i bojí, 
že neobstojí úskalím, co války nestojí.