Prokřehlá

A 
         F#mi      D              A 
Stín masívům dají mraky jasných dnů, 
          F#mi        D          E 
pád v rozletu říká, Věř a pokračuj! 
     A         E           F#mi           D 
Kdekomu vrátí dech, vrátí skromnost vrtochům, 
G           D     add9         C                       D 
 přítokům, přese spěch, staví hráze vší moudrostí proroků. 
 
D E D E  A 
 
 
Zdí puklina její souměr utíná. 
Svět usíná, pro víru jen lidi umíraj. 
Do očí nejmenších vkládá radost, klid a smír, 
od prahu konejší, hlídá spánek, jemná ruka mateří. 
       D       E 
jemná ruka mateří.. 
 
       A        F#mi    D          E 
Prokřehlá duše, ta, co války nezastaví, 
      A      F#mi             D           E 
její zpívání zůstává, i když tóny hlasy znaví. 
A          E           F#mi        D 
Prokřehlá duše ptá se, možná se i bojí, 
             A           E              A 
že neobstojí úskalím, co za války nestojí. 
 
Jen člověk sám předstírá svůj sebeklam, 
sám neví kam, má poskládat svůj chrám. 
Pak únava dosedá – na mě, na zem, já dál sním. 
Dávno jsem pochopil, že ve víře má hlavní slovo smír. 
 
že ve víře má hlavní slovo mír.. 
 
Prokřehlá duše, ta, co války nezastaví, 
její zpívání zůstává, i když tóny hlasy znaví. 
Prokřehlá duše ptá se, možná se i bojí, 
že neobstojí úskalím, co války nestojí.