Léta stromů

H                     G#mi 
Žít ? tak dlouho jako strom, 
   E      F#        H 
nebát se burácí-li hrom. 
                 G#mi 
Mít radost z kaluží, 
     E        F#         G#mi 
mít srdce co tolik netouží 
      E        F#          H/D#mi 
- tak to bych já si vážně přál! 
 
Stát dík mnohým kořenům, 
jít vstříc mým spodním pramenům. 
Mít hlavu v oblacích 
i tak netápat v rozpacích 
- tak to bych já si vážně přál! 
 
Být stále plodonosný, 
na svět nebýt tolik mlsný. 
Mít plno odnoží 
a mnoho pater ? podlaží 
- tak to bych já si vážně přál! 
 
Strom vidí svět z nadhledu, 
ve splínu nezná záhadu. 
Stát pod tíhou všech věků 
s vidinou těch mnohých přehmatů 
-	tak to bych já si víc nepřál! 
 
Být zase chci člověkem, 
tím, co porve se s věkem. 
Žít ve světě omylů, 
s nadějí dobrých úmyslů. 
-	tak to bych já si vážně přál!