Hráč

         Ab                           Eb7                Ab 
1. Když sám si někdy vyjdu ven, tak harmoniku v rukou mám, 
                               Eb7                            Ab Ab7 
   já noty nikdy neviděl, jen houslový klíč v pěti řádcích znám, 
         Db                          Ab 
   tím klíčem dveře k trylkům sobě vodemykám 
      Eb7                       Ab     Ab7 
   a říkám si: tak neboj se a vejdi dál, 
    Db                            Ab 
   neměj strach, že někdo by se ti tady smál, 
        Eb7                          Ab 
   tak do ruky vem foukačku a hraj nám. 
2. Já tuhle jednou vlakem jel, že bylo plno, vagón se jen třás', 
   já hned harmoniku z kapsy ven a čísi zvuky z ní se začly krást, 
   tu někdo zatáh' za brzdu, jak se to mohle stát, 
   já opustil jsem rychle vagón, po náspu jsem pad', 
   než jsem se probral z údivu, vlak v pohybu už byl, 
   jen lidi z voken volali: tam hraj dál! 
       Db                             Ab 
R: Až dohraješ, pak světem v let se dej jako pták, 
       Eb7                             Ab        Ab7 
   ať dohoníš vlak, co jsi z něj jak cukrář vypad', 
       Db                          Ab 
   až naskočíš, tak foukačku dej, odkud jsi ji vzal 
     Eb7                      Ab 
   a ať tě nenapadne, abys hrál dál. 
3. Vlak je pryč, já sedím tu, po každý ruce jednu kolej mám, 
   proč dneska nejde lidem hrát, teď potichoučku sám sebe se ptám, 
   já záhy nato zahrál jsem, živej jsem vyváz', 
   když hrůzou padající strom mně málem zlomil vaz, 
   já zahodil jsem nástroj ten, teď mám už jinej sen, 
   [: jdu světem a pro sebe si broukám. :]