Starodávná

           A               E 
1. Každou noc hvězdy nám stárnou, 
         D    C#mi    F#mi 
   teď pro jiné už svítí, 
         A             E 
   co budou hrou starodávnou 
                      F#mi 
   líp možná než my hrát. 
          A             E 
   Ještě pít můžeme z dlaní, 
          D       C#mi   F#mi 
   ze kterých se láska dává, 
                           C#mi 
   dokud nás před žízní chrání, 
                        D 
   každá cesta zdá se pravá, 
                     E             F#mi 
   až pak se ptáme, jak po ní dál jít. 
           A  C#mi      F#mi D 
R: Pravda má jen nohy bosý, 
                A     D         A 
   každej krok pálí, cesta je zlá, 
               C#mi          F#mi D 
   jde prý snáz, když boty nosí, 
               A      D       A 
   a kdekdo z nás jí rád obouvá, 
             C#mi               F#mi 
   půjdeme, lásko, za hvězdou ranní, 
             C#mi            D         E        F#mi 
   možná i blátem, a náhle sami, jen nesmíme lhát. 
2. Když do snů vkrádá se ráno, 
   ráda mám tvou tvář spící 
   a hledám, zda je v ní psáno, 
   oč se tu můžem prát. 
   Ve tvých očích se skrývá 
   smutek z jarního tání, 
   ten proud najednou smývá 
   všechno tak důvěrně známý, 
   a bez něj spolu dál nemůžem jít. 
             A  C#mi      F#mi 
R: + pravda má jen nohy bosý ...