Nemůže být každej jako já

  F#                                    H 
1.Otevřu si ledničku,ufláknu kus špeku potom sáhnu do skříně a opráším deku 
  C#7                                                       F# 
  nachystám si drobný na vlak   a pod klobouk háro svý si dám. 
                                        H 
  Ze zdi sundám kytáru,oblíknu si džíny najdu boty do páru,košili ze špíny 
  C#7                                                   F# 
  kanárovi šoupnu zrní  sbalím bágl a cejtím se jak král. 
 
   F#                                        C#7                     F# 
R: Není dáno každýmu, cejtit vůni modřínů   nemůže být každej jako já. 
                                          C#7                    F# 
   Na tý louce zelený, ukáže se že není   pro každýho tráva akorát. 
 
2.V couráku mi závidí všechny starý báby když to na ně vybalím,jak Malajka vábí 
  smějou se a povídají   že prej na kytáru pěkně hrám. 
  Na konečný v hospodě v starým zapadáku k pívu grátis dávají dva okurky z láku 
  dám si jedno točený   pak řeknu ahoj a vodpluju v dál. 
 
R: 
 
3.A teď se vám pochlubím, co vůbec nikdo neví    že prej sem vlk samotář, každýmu se jeví 
  jenom jeden kvítek mladý dobře ví, že nevandruju sám. 
  Taky jezdí sama ven a to se mi líbí  oči modrý jako len a splní, co slíbí 
  zkrátka takovejdle vandr  nemůže mít každej jako já. 
 
R: