Píseň s ponaučením

     E                      A           E 
   1. Životem mým mi osud na čas zamíchal 
           A            H           E 
      a jako voda v písku zmizely mé plány 
                               A           E 
      teď už vím dobře, že čas stejně běží dál 
                  A            H 
      když z jedné duše ve dvou tělech 
             E 
      jsou jen známí. 
 
   2. Pryč je i knížka, do níž začali jste psát 
      příběhy co jste chtěli číst až přijde stáří 
      a její listy odnes hořký vodopád 
      ten který na čas odplavil i úsměv z tváří. 
 
               A         G#mi          F#mi 
   R: Já chodil po bytě a bral jsem do rukou 
              H                           E 
      pár věcí, ze kterých už zmizel otisk dlaní 
                A          G#mi     F#mi 
      těch dlaní, které kdysi byly zárukou, 
              D            H           E 
      že se jen těžko najde něco, co mě zraní. 
 
   3. Někdy se přihodí, že člověk nevidí 
      věci co když je pozdě, jasné se mu zdají 
      časem se přistihne, jak vlastně závidí 
      těm kteří navzájem svou poctivou hru hrají. 
 
   4. Tak jsi se zvolna měnil, jak šel život dál 
      v hlavě si rovnal dosud nepoznané věci 
      ta změna, co jsi ve své duši prodělal 
      jako když z těsta chleba upeče se v peci. 
 
   R:Já chodil po bytě ... 
 
   5. Čas, to je staletími vyzkoušený lék 
      vyhojí rány, i když jizvy pořád straší 
      a je to přesně jak už někdo moudrý řek´ 
      v přísloví s horkou, čerstvě uvařenou kaší. 
 
   6. Svět se však neskládá jen z trnitého hloží 
      zase je líp a kolem vane čerstvý vzduch 
      a láska to je přece záležitost boží 
      tak všechny reklamace vyřizuje Bůh.