Blues prázdného motelu

          F#         H        F# 
1. V tom motelu to zavánělo mrtvou sezónou, 
    H                        C# 
   tiše byl slyšet jukebox hrát, hrát, hrát, 
      F#               H           F# 
   a tak jsem k němu popojel tou neonovou tmou, 
      H                   C# 
   v motelech opuštěných já spím rád. 
    D#mi                  F#      D#mi                     F# 
R: Bylo to třináctého v pátek, jak černý kocour smolný den, 
   D#mi                     F#   D#mi    H                       C# 
   a přece byl v mé duši svátek - já viděl tu nejkrásnější z žen, 
   D#mi                    F#     D#mi                      F# 
   opřená stála o skříň hrací, každá mince byla stejné blues, 
    D#mi                  F#        H                         C# 
   ta její píseň se mi vrací dál, i když dávno zmizel její vůz. 
2. V tom motelu teď u jukeboxů často sedávám 
   a její blues se stalo písní mou, 
   a jen rubín sklenky od vína tu hoří přede mnou 
   a nikdo nepřijíždí tmou, tmou, tmou. 
R: Týden co týden každý pátek musím se stejným směrem brát, 
   točím svůj motor do obrátek výš, když vidím neon proti nebi plát, 
   dnes je právě třináctého k ránu a zas novou minci musím dát, 
   když zavřu oči v zlatém ránu, já vidím ji tu u jukeboxů stát. 
3. Pomalu blues doznívá a na rám okenní 
   dopad' svit reflektorů dvou, dvou, dvou, 
   dlouhé týdny čekal jsem na tohle znamení, 
   teď rychlé kroky slyším tmou, tmou, tmou.