Rosa Coeli

            Bbmi                       Ab 
            Na celém světě není tolik ticha, 
                      Gb       Fmi         Bbmi 
            jako když sněží v Dolních Kounicích. 
                                       Ab 
            A probořenou střechou katedrály 
                      Gb     Fmi Bbmi 
            snáší se k zemi bílý sníh. 
 
            Gb                        Ab 
            Slavík tam zpívá v létě celou noc 
              Fmi                  Bbmi 
            a němá Luna na cimbálek hrá, 
            Ebmi                          Ab 
            stříbrný nástroj, který nemá strun 
                       Gb       Fmi      Bbmi 
            pod volným nebem v troskách kláštera. 
 
            Ty holé zdi tu stojí po staletí, 
            kde byla dlažba dávno roste pýr. 
            Z přadena touhy panna odmotává 
            a nad hlavou jí létá netopýr. 
 
            Když odmotala všechnu hebkou přízi, 
            složila ruce v klín a tajila dech. 
            Na nebi zvolna zhasínají hvězdy 
            a netopýr jí usnul ve vlasech. 
 
            A co jsou staletí a co je vlastně věčnost, 
            než vesmíru opuštěný kout. 
            Ve studni času utopil se okov 
            na dno té studny nelze dohlédnout.