Můj den

    E 
1. Mezi prsty mi roky utíkaj', 
                     A             D      A 
   proč blízko duše cítím někdy k ránu strach, 
                   F#mi                          E 
   vždyť v dlaních osudy hvězd stejně mám napsaný, 
   nad hlavou mi ptáci procitaj', 
                 A             D      A 
   letí k jihu, vítr stírá z křídel prach, 
                  F#mi                         H 
   ten směr maj' tisíce cest, tisíckrát hledaný. 
          C#mi             A   D  A   E 
R: Dobře vím: teď někde procitá můj den, 
              F#mi         A      D       A  E 
   já ještě spím, ale už cítím krev ve spáncích, 
                 C#mi           A     D   A  E 
   když začnem hrát, je to jak útěk za sluncem, 
                 F#mi  A               E 
   dám ti svůj hlas, ty mi svý slova dej. 
2. Umím i pohladit a snít, 
   i ublížit, a dávat slovům správnej řád, 
   jen stále hledám tu zem, kam slunce odchází pít, 
   neumím kreslit mapy lží 
   a hodnejch tváří, na to si neumím hrát, 
   pohrobek sídlišť snad smí někdy i hrubě klít. 
R: 
3. Když vítr okno otvírá, 
   zdobí mě do mlhy, když podzim křídla rozpíná, 
   když buší do dláždění kyselej pražskej déšť, 
   jsem starší víc než o pár let, 
   čekat na jaro je pro mě těžší, než se zdá, 
   závidím tratím, že smí za sluncem na jih vést. 
R: