Derniéra

   E               A 
1. Už nic neříkej, dál si nezvykej, 
   E                        D           H 
   stát tam, kde bych možná moh´ stát i já. 
   E                    A 
   Bůh ví, že bylo málo dní, kdyby za to stálo 
   E 
   snít o tom, že možná příště. 
   D            A                  H 
   Já to raděj vzdávám, nech to už být. 
 
2. V divokejch peřejích hledám kam řeky plynou, 
   brodím se nadějí, že klid moře znám. 
   Až vody uplavou, bláto a prach tu zbydou 
   potom možná dám si říct. 
   Teď to ale vzdávám, teď nech mě být. 
 
   F#mi      G#mi     H A 
R: Co bylo, už tady není, 
   F#mi      G#mi     H A 
   zapomeň, časy se mění, 
   F#mi       G#mi      H A 
   dáme si v původním znění 
   F#mi   G#mi           H 
   svou derniéru a pak konec umění. 
 
3. Už vidím oceán, už se dech můj tají, 
   vodopád, co přejít nejde, dělí však nás. 
   Zpátky k pramenům, jenže ty vysychaj 
   co bylo není. 
   Takže já to zase vzdávám, není kam jít.