Duše mé lásky

           Abmi         Ebmi          Gb           Db 
1. "Vítej domů, lásko má," chlapec vítá dívku svou, 
            Ebmi       Db             Ebmi 
   "kolik dní a nocí čekal jsem tu sám, 
               Abmi        Ebmi        Gb          Db 
   jak jsi v tváři pobledlá a jak chladné ruce máš, 
          Ebmi            Db        Ebmi 
   už mi víckrát nesmíš nikam odejít." 
           Ebmi                          Db 
R: "Musím jít, můj nejdražší, odkud se nikdo nevrací, 
         Ebmi                    H 
   dnes ráno čeká nás jen loučení, 
         Abmi           Ebmi       Gb             Db 
   až kohout noc zaplaší, už tě víckrát nespatřím, 
            Ebmi         Db          Ebmi 
   kéž ta dnešní noc nekončí svítáním!" 
2. "Ach, kohoutku můj milý, můj kohoutku rozmilý, 
   já tě prosím, ještě úsvit nevolej, 
   zůstaň dlouho, dlouho spát, nezačínej kokrhat, 
   ať se úsvit na tvých křídlech nevzbudí." 
R: Kohoutek však nechtěl spát, začal časně kokrhat 
   a svým hlasem zval svítání, 
   "ach, má lásko nejdražší, už nás čeká loučení, 
   brzy temná noc se v úsvit promění." 
3. "Kam chceš jít v tak pozdní čas," chlapec dívku přemlouvá, 
   "vždyť je temná noc a ty nemáš kde spát, 
   kde máš jinde lůžko své, svoje šaty hedvábné, 
   kdo jiný než já tvůj spánek ohlídá?" 
R: "Lůžko mé je chladná zem, temný hrob a rakev v něm 
   a v ní, lásko má, musím spát, 
   místo šatů hedvábných černý rubáš oblékám, 
   brouky jen a červy za družičky mám."